Vyspělé země od Spojených států amerických přes Británii po Austrálii lákají na své univerzity talentované studenty z celého světa. Motivuje je k tomu naděje, že absolventi v zemi po dokončení studia zůstanou, a budou se tak podílet na jejím ekonomickém rozvoji. Česká republika se vydala jinou cestou; zájemcům o studium na místních vysokých školách spíše komplikuje život.

Jak systém funguje, popsali týdeníku Hrot dva zástupci Anglo-americké vysoké školy – předseda správní rady Jiří Schwarz a proděkan Miroslav Svoboda. Zahraniční studenti musejí před nástupem ke studiu získat potvrzení (takzvanou nostrifikaci) o složené maturitě. Pokud se dokument úředníkům nezdá, musí se zájemce o studium podrobit jakési náhradní maturitě v Česku.

Vysokoškolský zákon navíc vytváří nerovnost pravidel. Velké státní univerzity s institucionální akreditací mohou samy posoudit, zda je doklad o složené maturitě v zahraničí uznatelný. Menší vysoké školy včetně všech soukromých tuto možnost nemají, platnost maturitního vysvědčení musejí potvrdit úředníci.

Překlad chemie z khmerštiny

Jak říká Miroslav Svoboda v analýze nostrifikací maturit, krajské úřady rozhodují v této věci nekonzistentně. Uvádí případ dvou studentů se stejným typem osvědčení – IB Diploma. V Brně byl diplom bez problému nostrifikován, zatímco úředníci pražského magistrátu si vyžádali složení nostrifikační zkoušky z několika předmětů. Student sice může tyto zkoušky složit ve svém rodném jazyce, nicméně sehnat překladatele například z kyrgyzštiny nebo khmerštiny – navíc s orientací ve fyzice či chemii – je téměř neřešitelný problém.

Není to jediný problém, kterému zahraniční studenti v praxi čelí. Musejí také získat vízum a povolení k dlouhodobému pobytu. Žádat o ně musejí výhradně na velvyslanectví nebo konzulátu České republiky ve státě, kde mají trvalé bydliště. Zejména v případě afrických států a zemí střední a jižní Asie úředníci udělují studentská víza pomalu a neochotně.

David Tramba

Miroslav Svoboda přímo ukazuje na viníky stavu – ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a ministerstvo vnitra, jež postupně zvyšují své nároky. MŠMT v odpovědi týdeníku Hrot uvedlo, že k žádné diskriminaci soukromých vysokých škol v tomto ohledu nedochází. Institucionální akreditaci prý mohou získat i soukromé vzdělávací instituce (ale zatím ji nezískaly).

Také současný režim nostrifikace maturit MŠMT obhajuje. „V rámci uznávání středoškolského vzdělání nabytého v cizích státech rozhodně nesmí docházet k diskriminaci držitelů českého vysvědčení o maturitní zkoušce. Účelem uznávacího procesu je zajistit, aby úroveň uznaného zahraničního vzdělání odpovídala úrovni vzdělání získaného v rámci našeho vzdělávacího systému,“ uvedla mluvčí ministerstva Aneta Lednová.

Marná snaha

Vysoké školy bez zmíněné institucionální akreditace usilovaly o změnu pravidel při letošní novelizaci vysokoškolského zákona. Česká konference rektorů i Rada vysokých škol požádaly o srovnání podmínek během připomínkového řízení k novele. Ministerstvo školství námitku bez vysvětlení zamítlo a prohlásilo, že zachová současnou právní úpravu.

Česká republika je pro zahraniční studenty atraktivním místem, nabízí totiž slušnou kvalitu vzdělání při rozumných nákladech na studium a pobyt. Podle statistik MŠMT na vysokých školách na přelomu loňského a letošního roku studovalo přes 46 tisíc cizích státních příslušníků. Nejvíc je Slováků a občanů postsovětských republik, na chodbách vysokých škol však lze potkat studenty téměř z celého světa. 

Podíl zahraničních studentů na celkovém počtu dosáhl 16 procent, přičemž na Anglo-americké vysoké škole zmíněné v úvodu se jednalo o 79 procent. Aktuální čísla již mohou být jiná, nižší. Ke všem problémům, kterým zájemci o studium v České republice čelí, totiž na počátku roku přibyl ještě jeden – čínský koronavirus.

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.